První období: 1963 - 1969

Ze vzpomínek Mirka Procházky:

Když jsem se vrátil z voj. služby, tak mé kroky vedly do kulturáku, ale bohužel divadelní spolek již neexistoval. Přece jenom díky kamarádům a podpoře tehdejší "Mladé garnitúře" jsme nacvičili divadelní pohádku "MLUVÍCÍ PRSTEN" a pochopitelně i odehráli. Bratr Jirka hned nacvičil s dětmi další pohádku "O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku" a zase já další "Neohrožený Mikeš". Dokonce již jsme dali dohromady soubor "dospěláků" a nacvičil komedii "Gangsteři z Valance". Ještě připomenu, že jsem v roce 1967 přijal nabídku pracovat na půl úvazku jako ředitel Kulturního domu ROH pro potřeby celého města. Proto jsem mohl být k užitku právě tomuto ochotnickému spolku KRUH. Okrajově sdělím, že s honorářem 720,- Kčs měsíčně. Podotýkám: v jedné osobě - prostě sám. Málem jsem zapomněl, že pokladník, kterému jsem musel měsíčně předávat veškeré utržené peníze z akci a výběru kurzovného, tak ten byl měsíčně honorován 800,-Kčs.

Avšak i mimo dříve sehraného kabaretu jsem nacvičil se spolkem KRUH také zpěvohru "V tichém domě na Čertovce" . Ta se totiž stala slavnostním představením, neb v roce 1956, byla tato budova, coby dřívější synagoga přebudována na současnou podobu Kulturního domu, tak v tento den 26.prosince 1956 byla slavnostním představením a tím otevřením tohoto KULTURNÍHO DOMU.

Ale to již se psal rok 1968 a moje aktivita : ANTIBOLŠEVISMU byla tak u mne silná a emocionální, že jsem podal výpověď z této funkce ředitele s důvodem nesouhlasu vstupu vojsk ze "spřátelených zemí", čímž jsem předešel vyhazovu. Má "aktivita" byla tak nevhodná, že tehdejší soudruh předseda MNV Dobříš (s. Hrbek) doporučil, abych se přespříliš nezdržoval v této budově s mými případnými aktivity. Tak jsem vyhověl! Jednak proto, že do posledních dnů života byl Pepík Novák (nastávající ředitel) můj velký přítel a já jsem mu proto nechtěl ani činit potíže při jeho zaměstnání. Akorát mi je líto, že z tohoto kulturního domu nechal vynášet pohřební ostatky soudruha předsedy Hrbka..........

Nu a tak tomu bylo až do roku 1994 ! Kdyby mne nepožádal o pomoc právě zde mockrát vzpomínaný Pavel BODOR, tak bych asi tvořil pro tu Thálii to "ochotničení" někde jinde!

Mirek Vladimír Procházka